Tamhle vzadu je další, který si propíchl oštěpem hltan.

Svoji milovanou matku našel před chatrčí, s hlavou téměř oddělenou od těla, a se střevy všude okolo.

Když jsem u svého jména viděla tu hvězdičku, udělalo se mi špatně od žaludku. Protože najednou jsem pochopila, jak mě vždycky budeš brát.

A já říkám:,, No já myslím, že já taky -- ale já také slyším dlaněmi, rukama, lícními kostmi, vlasy, bříškem, hrudníkem, nohama a tak dále."